Matej Čurko
Život
Matej Čurko se narodil jako jeden ze dvou synů do celkem průměrné rodiny. Jeho rodiče se v mladém věku rozvedli. O Čurka a jeho bratra, kteří si nebyli příliš blízcí, se starala jejich matka a babička; se svým otcem však udržovali pravidelný kontakt. Čurko se narodil císařským řezem, v předškolním věku neměl žádnou zaznamenanou nemoc nebo zranění, bez komplikací prošel mateřskou školou a dokonce navštěvoval školu pro matematicky nadané žáky, protože byl nadaný v technických oblastech.
Ve škole nebyl oblíbený, ale nebyl ani šikanován, či ponižován. Čurkovy koníčky byly většinou osamělé, jako cyklistika, hra na kytaru a bicí, nebo počítače a jejich programování. Jeho učitelé ho označovali za rebela a provokatéra, protože nerespektoval autority. Jako 13letý zaútočil nožem na 11letého sousedovic chlapce, kterému způsobil vážná zranění. Tento čin dostal mladého Čurka na psychiatrickou kliniku v Košicích, kde strávil více než měsíc. Poté byl ošetřován v Dětské psychiatrické léčebně v Hraničném, kde inteligenční testy prokázaly, že měl nadprůměrné IQ 116.
Po dokončení základní školy Čurko úspěšně absolvoval odbornou školu s maturitou a byl povolán do armády jako technický specialista. Po návratu z armády hledal uplatnění v technickém průmyslu a také získal dvě nové záliby: střelné zbraně a bojová umění. Nakonec získal zaměstnání jako vedoucí IT oddělení nejmenované pojišťovny. Velkou zvláštností je, že věnoval spoustu času podávání trestních oznámení státnímu zastupitelství, které se týkalo záležitostí od problémů s parkováním až po vysoce postavenou politiku.
Lidem na Čurkovi připadalo zvláštní, že nikdy neprojevil zájem o opačné pohlaví. Až si ve věku 30 let našel partnerku, se kterou měl dvě děti. Psychiatři a psychologové později prokázali, že vykazoval četné známky psychopatie (nechuť k sociálnímu kontaktu, upřednostňování samoty, emoční chlad, slabá empatie, neschopnost vyjádřit své pocity a konflikty s autoritou). Pravděpodobně také trpěl nekrofilním sadismem a schizoidní poruchou osobnosti.
Vraždy
V době vražd Čurko žil v obci Sokoľ a pravidelně cestoval do Kysackého lesa, kde zabíjel své oběti. Spojoval se s nimi hlavně prostřednictvím sebevražedných fór, pod přezdívkou „Orion218“. Oběti, z nichž většina měla sebevražedné sklony a otevřeně vyznávaly touhu ukončit svůj život, dobrovolně souhlasily s tím, že je „Slovenský kanibal“ zabije. Procedura zahrnovala setkání dvojice (vrah a oběť) v lese, kde Čurko oběť omámil a pak ji bodl do srdce. Tělo poté naporcoval sekáčkem na maso, nebo jedním ze svých mnoha nožů a pomocí pepře zamaskoval pach zkaženého masa. Poté, pro své potěšení, snědl jakoukoli část těla, po které zrovna zatoužil, zbytek uložil do své lednice v Kysaku a ostatky zahrabal do mělkých hrobů na svém pozemku.
Při prohledávání jeho majetku byla objevena pouze dvě těla: 30letá Elena Gudjakova z Oravského Veselého, která zmizela 23. června 2010; a další 20letá Lucia Uchnárová ze Sniny, která zmizela 3. září 2010. Obě ženy měly problémy s duševním zdravím, Lucia se už dříve, v roce 2008, pokusila o sebevraždu. Obě Čurka kontaktovaly přes internet. Jejich ostatky byly později nalezeny v mělkých hrobech na Čurkově pozemku.
Italským vyšetřovatelům se podařilo spojit profily 28 nezvěstných žen s Čurkovým typem oběti: věk 25–28 let, sebevražedné sklony i ochota nechat se zabít a kanibalizovat. Všechny zmizely v období od ledna 2009 do května 2011, kdy byl Čurko aktivní. To potvrzují e-maily sdílené mezi Dubachem a Čurkem, kde byla zmíněna možná oběť italské národnosti, a skutečnost, že v jeho lednici byly nalezeny části těla, které se neshodovaly s Gudjakovou nebo Uchnárovou. Úřady sledovaly potenciální zákazníky na internetu, ale kvůli Slovenskému zákonu již nejsou žádné informace před rokem 2009 k dispozici.
Čurko byl zabit policií poté, co se pokusil nalákat švýcarského muže na smrt.
